T. G. Masaryk

Filozof, který v šedesáti osmi letech objel válečný svět, aby z ničeho vybudoval stát. Za první světové války zorganizoval zahraniční odboj a legie v Rusku, Francii a Itálii — armádu bez státu, jejíž bitvy u Zborova (1917) a Bachmače (1918) se staly zakládajícími mýty republiky. V prosinci 1918 se vrátil do Prahy jako prezident Osvoboditel.

Mladá republika si programově nezaložila řády pro vlastní občany — prvorepubliková demokracie je považovala za monarchistický přežitek. Faleristika ČSR proto stojí na pamětních a záslužných dekoracích: Československý válečný kříž 1914–1918, revoluční a vítězná medaile se štítky bojišť, plukovní pamětní medaile legionářských pluků a jubilejní ražby ke Zborovu či Bachmači. Jedinou výjimkou byl Řád Bílého lva (1922) — určený cizincům.

Abdikoval 1935 ve prospěch Beneše, zemřel 1937 — dva roky před okupací, jež jeho stát rozbila. Éru 1918–1938 sběratelé dodnes čtou jako zlatý věk československé medailérské školy: Španiel, Kafka a další dali dekoracím uměleckou úroveň, která snese světové srovnání.

Dekorace jeho éry: Řád Bílého lva · Československý válečný kříž 1914–1918 · Československá revoluční medaile