Milan I.

Kníže a od roku 1882 první král novodobého Srbska provedl zemi válkami s Tureckem (1876–1878), jež na Berlínském kongresu přinesly plnou nezávislost — a vzápětí nešťastnou válkou s Bulharskem 1885. Nezávislý stát potřeboval vlastní řádový systém a Milan jej vybudoval prakticky z ničeho.

Roku 1883 založil Řád svatého Sávy, pojmenovaný po prvním srbském arcibiskupovi, jako záslužný řád pro vědu, kulturu a státní službu; roku 1882 vojenský Řád bílého orla navázal na středověkou symboliku Nemanjićů. Srbské řády vyráběly přední vídeňské a pařížské dílny, takže řemeslně snesou srovnání s dekoracemi velmocí — bílé smalty sv. Sávy s měnícím se rouchem světce na medailonu jsou vděčným datovacím znakem.

Abdikoval 1889 ve prospěch syna Alexandra; dynastie Obrenovićů byla vyvražděna při převratu 1903 a řády pokračovaly pod Karadjordjevići v pozměněné podobě — i to je kapitola, kterou lze číst přímo z insignií.

Dekorace jeho éry: Řád svatého Sávy · Řád bílého orla · Řád Takovského kříže