Karel I.

Poslední rakouský císař převzal trůn v listopadu 1916, ve třetím roce světové války, po smrti prastrýce Františka Josefa. Bylo mu 29 let, říše hladověla a fronty se táhly od Piavy po Halič. Dva roky se pokoušel válku ukončit tajnými mírovými sondami — marně; v listopadu 1918 se vzdal podílu na vládě a monarchie se rozpadla.

Jeho krátká vláda je ve faleristice paradoxně velmi výrazná. V prosinci 1916 založil Karlův vojskový kříž pro frontové vojáky — zinkovou dekoraci, jíž bylo uděleno přes 650 000 kusů a která se stala symbolem posledních ročníků války. Na medailích Signum Laudis nahradil portrét starého císaře vlastní a válečná nouze proměnila i materiál: zlato a stříbro vystřídaly bronz a zinek se značkou BRONZE na hraně.

Pro sběratele je éra Karla I. přesně ohraničenou kapitolou 1916–1918: každý kus s jeho portrétem je z definice válečný. Zemřel v exilu na Madeiře 1922; katolická církev jej roku 2004 blahořečila.

Dekorace jeho éry: Karlův vojskový kříž · Vojenská záslužná medaile Signum Laudis (typ Karel)