František I.

Poslední císař Svaté říše římské a první císař rakouský vládl v době, kdy Evropou otřásaly napoleonské války. Čtyřikrát stál proti Napoleonovi, dvakrát viděl nepřítele před Vídní — a právě z této zkušenosti se zrodila moderní rakouská faleristika: stát potřeboval oceňovat masy vojáků i civilistů, ne jen aristokraty.

Roku 1813 nechal z bronzu ukořistěných francouzských děl razit Armádní kříž 1813–1814, lidově „dělový kříž“ — první rakouské vyznamenání udělené plošně všem účastníkům tažení. Byl to revoluční krok: medaile přestala být výsadou důstojníků a stala se pamětí celé armády. Roku 1816 pak obnovil Řád železné koruny, převzatý z napoleonského Italského království, s odkazem na langobardskou královskou korunu.

Pro sběratele je františkovská éra branou do faleristiky napoleonských válek: dělové kříže s původními prstenci, raná vydání Leopoldova řádu (založeného 1808 na počest jeho otce) a služební kříže z let 1849–1867, které jeho nástupce převzal beze změny vzhledu.

Dekorace jeho éry: Armádní kříž 1813–1814 · Řád železné koruny · Řád Leopoldův