Boris III.

Převzal korunu v troskách roku 1918, po dvou prohraných válkách, a čtvrt století lavíroval mezi domácími převraty a tlakem velmocí. Ve třicátých letech vládl fakticky sám; za druhé světové války přivedl Bulharsko po bok Osy, ale odmítl vyslat vojáky proti SSSR a vzepřel se deportacím bulharských Židů.

Ve faleristice je jeho stopa především pamětní: roku 1933 založil Pamětní medaili na válku 1915–1918 pro veterány světové války. Bulharsko ji udílelo i bývalým spojencům — v našem katalogu je doložen dekret z prosince 1943 pro sudetoněmeckého poddůstojníka z Brna, výmluvný doklad toho, jak se vzpomínka na jednu válku udílela uprostřed druhé. Řády sv. Alexandra a za občanské zásluhy pokračovaly v carské podobě.

Zemřel náhle v srpnu 1943, krátce po bouřlivé schůzce s Hitlerem — okolnosti dodnes živí dohady. Monarchie ho přežila jen o rok; roku 1944 přišel převrat a s ním konec carské faleristiky.

Dekorace jeho éry: Pamětní medaile na válku 1915–1918 · Řád svatého Alexandra